Syrie 2014

Dne 24.3. 2014 v 09:45 na konvoj se syrským prezidentem Bašárem Asadem zaútočili v Damašku americké speciální síly. Vypálili na něj rakety, uvedla agentura Reuters. Syrská vláda útok popřela. Televize v pondělí ráno odvysílala záběry, jak nezraněný Asad přišel do mešity na úvod svátku Íd al-Fitr, kterým končí ramadán.
Téhož dne 24.3.2014 již v 00:40 vybuchla v rodinném domě velitele Syrské brigády Jaroslava Bašír Hašír Pufšada(dále v textu jen Jaroslav) bomba nastražená několika podplacenými americkými nohsledy, přičemž jen díky prozřetelnosti nedošlo k žádným ztrátám na životech a hrdina, který se neohroženě předchozího dne postavil americkým jednotkám při jejich vylodění na Džbáně je schopen nadále plnit své povinnosti v obraně své Syrské vlasti…

Proč americké síly považovali za vhodné dříve než na prezidenta Asada zaútočit na Jaroslava? Komu tolik vadil? Kdo jim v tom pomáhal a proč? Otázek je mnoho, odpověď jediná…. A.K.N.O.T. – tedy v překladu Americké Komando Námořních Operací v Tichomoří. Vše ale popořádku.

Bylo sychravé ráno 23.3.2014 a na syrské poměry nezvykle hustě pršelo. Jaroslav dostal rozkaz od samotného náčelníka generálního štábu Syrských ozbrojených sil Aliho Abdulláha Ayyouba, aby se svou hrstkou věrných vojáků obsadil klíčový raketový bunkr na kótě 155. Obranu rozdělil mezi své dvě roty, přičemž středem budovy procházela pomyslná demarkační linie mezi oběma rotama. Rota B volila obranou strategii poblíž budovy, kdežto rota A se rozprostřela do velké hloubky(dalo by se tak nějak říct, že se zdejchli). Obě roty vykazovali skoro plný stav, takže zhruba 8 mužů. Útok začal poměrně záhy. Americká 15. pěchotní divize, 1. výsadkářská divize a 4. divize námořní pěchoty(tím jsem chtěl naznačit, že nepřátel bylo cca 55) zaútočili nejprve vlažně na pozice roty B, později rozhodněji na pozice roty A. Zatímco rota B odrazila nepřítele prakticky bez ztrát(padl jen Švýcar) rota A začala hlásit jednu ztrátu za druhou na svém úseku obrany. Kupodivu tento vývoj nechával zcela chladným velitele roty A Aknota, přičemž ani informace o praktické eliminaci jeho křídla jej nedokázala zvednout od stolu plného sušenek a časopisů o muslimské módě v jeho části bunkru. Když stál nepřítel již před branami raketového bunkru, Aknot ožil a zatímco Jaroslav likvidoval nepřítele blížícího se na plášť budovy připravoval si pro Američany zřejmě chléb a sůl na podnose. Nicméně v rozhodující chvíli přišel na místo slibovaných posil rozkaz raketový bunkr okamžitě vyklidit a přesunout se do opuštěného skladu chemikálií. Jaroslav není zvyklý rozkazům nadřízených odmlouvat a tak své překvapené muže nejprve shromáždil, přičemž napočítal 12 mužů z původních 17 a vydal příkaz k okamžitému prolomení nepřátelského obklíčení(situace byla kritická, bunkr byl obklíčen zhruba pěti Američany). Bohužel vlivem nepochopení celé složité útěkové operace(hele chlapí, až řeknu teď, tak začnete běžet tímhle směrem) zůstali na místě některá nezodpovědná individua(Olympic). I tak se podařilo několika mužům v čele s Jaroslavem obklíčení prolomit a uniknout z utahující se smyčky. Raketový bunkr byl ovšem nadobro ztracen. Úloha roty A v této ztrátě je již nyní zkoumána na válečné akademii v Damašku, přičemž vše nasvědčuje tomu, že Jaroslavovi byl předán falešný rozkaz k ústupu radistou roty A!

Po reorganizaci celé jednotky dostal Jaroslav a jeho muži další důležitý úkol. Jeden ze syrských skladů chemických zbraní se dostával do obklíčení. Jednotka byla vyslána na vyvýšeniny nad skladem, kde dostala za úkol zadržet postup amerických imperialistů. Po prvotním odstřelování z dálky uvízl boj na mrtvém bodě, zejména na úseku roty A jejich velitel tvrdil, že není možné se pohnout vpřed přes silný odpor nepřátel(fotografie z místa bojů však ukazují vojáky z obou stran při družné debatě a výměně basebalových kartiček !!!). Situaci zvrátil svou hrdinskou smrtí až Skalp, který v čele roty B za mohutného řevu vběhl do nepřátelských linií, kde okamžitě padl, nicméně tím strhl lavinu útoku, která znamenala úplný zvrat v situace na náhorní plošině a zatlačení nepřítele zpět o několik stovek metrů. Z této rány se nepřítel naštěstí již nevzpamatoval a jeho opakované snahy návrší opět získat se zastavila na neochvějné hrázi vytvořené na zlomu. V těchto bojích se zejména vyznamenal Tedy, který opakovaně musel přebrat velení po Aknotovi, který se kamsi vytratil.

Úspěch při obraně skladů chemických zbraní však nezabránil houževnatému americkému imperialistovi zaútočit na budovu velitelství syrských sil, kde se skladovali rakety s jadernými hlavicemi určenými pro Írán. Budova připomínající pevnost s mnoha střílnami a zákoutími se zdála být nedobytnou. Jaroslav dostal za úkol se svými muži obsadit vrchní podlaží a zabránit nepříteli proniknout přímo k raketám. Úkol se nezdál nikterak těžký, bylo odhadováno, že nepřítel přes opevněné pozice nemůže vůbec projít. Rota A dostala za úkol ubránit západní část budovy, rota B se rozmístila na východní části budovy. Vzájemné spojení mezi rotami nebylo zajištěno. Útok započal masivním náporem na východní část budovy, naopak na rohu západní části se shromáždil nevelký hlouček Američanů, kteří si zapálili několik cigaret(Aknot později tvrdil, že se jednalo o dýmovnice, které je obelstili) a otevřeli si ledničku s jídlem se kterou se sunuli vstříc rotě A(Aknot před vyšetřovací komisí tvrdil, že se jednalo o použití neprůstřelných štítů na překonání odporu jeho roty). Ať již se stalo na úseku cokoliv, výsledkem byl poměrně rychlý postup Američanů přes pozice roty A bez jejich větších ztrát. Individuální výkony několika věrných vojáků z roty A(Láďa a Mlaďas) nemohli situaci zachránit, nepřítel se tak uchytil v týlu roty B, která neměla ani tušení, že zrada je dokonána. Rota B pak již podlehla rychle, první Američany vítali se slovy, nazdar Aknote, co ty tady děláš. Zdálo se, že je vše ztraceno.

Jaroslavovi se podařilo celou jednotku sjednotit a ještě naposledy vyrazit splnit prakticky nemožný úkol. Bylo nezbytné zabránit dvěma vlnám Američanů prorazit s ukořistěnými raketami přes jejich pozice. Úkol bylo nezbytné splnit za každou cenu, ale co udělá zrádcem ve vlastních řadách? Rotu B rozmístil na mírném návrší, rotu A naopak držel(radši) poblíž své pozice dole v údolíčku. Američanům nezůstal pohyb jednotky utajen(ať již proto, že měli dobré zvědy nebo proto, že jim to někdo prozradil) a rozhodli se rychlý postupem zamezit uchycení jednotky v dobrých pozicích. Někdy i náhoda ovlivní velké události lidské historie, stalo se tak i nyní. První a jedinou ztrátou při útoku Američanů se stal náhodnou střelou zastřelený Aknot. Velení roty A převzal Tedy a díky této skutečnosti zůstala rota A neochvějnou součástí jednotky a rozhodla o výsledku bitvy, zejména poté, co na rotu B dolehl chemický spad a začala se navzájem vyvražďovat (Staroch zastřelil Čahouna) nebo se nekontrolovaně vrhala do boje(Olympic a všichni kdo stáli po jeho boku). Opuštěná rota A po odražení obou amerických vln nakonec vyklidila pozice a v týlu nepřítele působila takové ztráty, že Američané svůj úkol nedokázali splnit, ačkoliv jeho splnění měli doslova na dosah ruky.

Američanům bylo jasné, že jestli někdy chtějí Sýrii dobít musí se zbavit Jaroslava a rozklížit jeho jednotku. Proto jejich nohsled Aknot, placený mastnými hamburgrodolary dostal poslední úkol…… atentát ! A tak den po neúspěšné americké operaci na Džbáně otřásl bitem Jaroslava výbuch nástražného systému zabudovaného do tlakové vzduchové láhve. Velitelův pes ležící na gauči jen pootevřel své oči a řekl: „ten Aknot je ale amatér“.

Share

Napsat komentář