SEVER proti JIHU III. “vzbouřená provincie”

SEVER proti JIHU III. “vzbouřená provincie”

Po roce klidu a rozkvětu jižanských oblastí dobytých při letním tažení roku 2006 se tzv. Jižanská osvobozenecká armáda napojená a financovaná místními kriminálními živly, pokouší v poslední době narušit mírové soužití mezi místním obyvatelstvem a okupační správou. Vrchní velení armádní skupiny sever proto rozhodlo, že v období od 12.6. do 14.6.2007 vyšle k posílení místních posádek bezpečnostní oddíly s cílem znovunastolit pořádek a klid. Velení věří, že nebude nutné použít branné síly a pouhá přítomnost oddílů pomůže ke zklidnění situace v regionu. Podle informací z pražského hradu prezident republiky udělí milost každému vzbouřenci, který se dobrovolně do 10:00 hod 14.6.2007 úřadům přihlásí a odevzdá své zbraně.

Zprávy z oblasti 14.6.2007, 10.00 hod. – předpoklad, že jižané odevzdají své zbraně se nevyplnil, proti jednotkám SEVERU složených z Pohanského psa, Čertova Kopyta + Gruppe zwei a MG v celkové síle 46 mužů (první hru 47) zaútočila diverzní skupina JIH složená ze SASR Písek, SAS Lhenice, MPC Trident, Marines Třeboň, Kerberos ČB, Týn nad Vltavou, Bukovská růže a Forest v celkové síle 54 mužů.

Video SEVER proti JIHU III.



Základna v obležení
Na opuštěné základě uprostřed lesů poblíž Týna nad Vltavou 24 členná posádka severských jednotek, výlučně složená z příslušníků PP, provádí svou běžnou činnost, spočívající ve výsleších zajatců, budování obranných postavení, pozorováním přírody a rušného lesního provozu. Hrůzou šedivý a pobledlý jižanský generál Metox držený na této základně pozvedl kolem 10:15 hodiny dne 14.7.2006 oči směrem k průsvitu ze své kobky, neboť zaslechl zoufalé volání posádky základny o pomoc…… v té chvíli totiž na ležení seveřanů udeřily partizánské oddíly spojených jižanských vsí v síle 54 mužů. Základna se ocitla doslova v obležení, nepřítel zaútočil ze severního, z jižního i západního směru prakticky naráz. V severním sektoru narazil nepřítel na dobře opevněnou rotu A, o kterou se jeho útok hned na počátku rozbil, krátkodobé zakolísání kraje obrany v tomto úseku přineslo proniknutí jednoho útočníka do hlouby obrany až k místu, kde byl držen jižanský generál. Útočník sice vyřadil jednoho z obránců, ale jelikož nedokázal uspokojivě odpovědět na záludnou otázku, kterou mu položil velitel roty C Slep „A vy jste kdo pane ???“ byl okamžitě zastřelen. Bylo to nejblíže, co se některý z útočníků k jižanskému zajatci přiblížil. Severní sektor se podařilo zcela upevnit až příchodem přivolaných posil, které dorazili zhruba do 10 minut od začátku útoku v síle 22 mužů. Špatná orientace na bojišti a nedostatečná komunikace bohužel znamenala vysoké ztráty na posilách způsobené střelbou z roty A. Na úseku roty B se od počátku vyvíjela situace odlišně, útok byl pozvolnější, proto rota B mohla posílit i sousední postavení roty C, nicméně tlak stále zesiloval do takové míry, že první obranné postavení padlo za cenu vysokých ztrát na obráncích, jejichž zbytky se chvatně přesunuli do druhého obranného pásma v těsné blízkosti vězení. Situace na tomto jižním sektoru zvrátil, doslova za 5 minut dvanáct, až příchod posily, neboť nepřítel účinně využíval terénních nerovností místa a velmi pozvolna postupoval kupředu. Výpady roty C, jejíž sektor byl v celém střetu nejméně ohrožován na tyto zbytky nepřátel nepřinášeli kýžený efekt, proto byl střet ukončen až uplynutím daného časového limitu 1 hodiny.

Zpátky ni krok
Po prvním střetu začíná být zcela jasné, že v okupované provincii došlo k rozsáhlé vzpouře. Velitel okupační správy gubernie Týn nad Vltavou proto rozhodl, že vojenské jednotky z dané oblasti přesune na Kořenský vrch, který bude sloužit jako základní bod okupační moci v regionu. Vrch byl rozčleněn na tři sektory, přičemž nejzápadnější držela rota B a A, střední spojenecká vojska Čertova kopyta a Gruppe zwei a nejvýchodnější rota C a MG. Jižanské síly pro zdolání kopce zvolili velmi vhodnou taktika, důsledně provedenou. V plné síle podnikla jižanská armáda útok na nejzápadnější sektor obrany a za ztráty zhruba 1 svých sil jej dobyla, přičemž zbytky opevněných obránců v tomto sektoru zlikvidovala ženijní jednotka jižanů výbuchem směrové nálože. Středový sektor, ve kterém bylo jen velmi málo možností se před palbou nepřátel schovat byl útočníky doslova smeten během několika okamžiků, naopak východní sektor, s dobře rozmístěnou obranou a lepším terénem útok prakticky zastavil. Jižané se proto rozhodli pro omezené přeskupení svých sil a výpad do boku. Obráncům se na kopci dařilo ještě chvíli odolávat, nakonec však do jednoho podléhají i v tomto sektoru. Jižanský ženijní oddíl ještě odpaluje prázdný středový a východní sektor, aby opevněný kopec již nemohl být základnou okupační moci v oblasti.

Rokle zkázy
Rozprášené seveřanské jednotky se pro další boje stahují do hluboké rokliny poblíž Kořenského vrchu. Podle posledních zpráv je nepřítel všude okolo, nejméně 8 mužů mají obránci rokliny v týlu, proto není možné vést obranu jen jednosměrně. Rozhodnutí je jasně, je nutné za každou cenu uchránit alespoň střed obranného pásma a týl, proto je úkol hájit tuto oblast svěřen rotě A a rotě B, podceňovaná rota C je vyslána na západní konec rokle a Čertovo kopyto a MG naopak na východní. Jsou to ovšem nakonec tato uskupení, která budou mít hlavní přínos pro vítězství v tomto střetu. Útok nepřítele prakticky výhradně směřuje proti západnímu konci rokliny a jejímu středu. Velitel roty C se asi třikrát ujišťuje, že seveřanský vrchní velitel má skutečně v úmyslu nechat na tomto sektoru jeho rotu zcela bez posil až do hořkého konce. Jelikož dostává kladnou odpověď všechny své myšlenky upírá jen k jednomu cíly, vyřadit co nejvíce nepřátel. Jeho muži tento úkol splní dokonale. Zřejmě více jak 50% útočících jižanů skončí svou pouť před ústím hlavní mužů z roty C. Na západní straně rokle však pomalu utichají výstřely i povely a rota C je vymazána z bojiště. Na středním sektoru také dochází k tvrdým bojům, většinou na velmi malou vzdálenost. Velitel roty A umírá na začátku bojů a tak střednímu sektoru chybí jasné velení. Naštěstí situaci překlenuje iniciativa Stanislava – velitele východní části rokle, který na západ přisouvá posily k udržení pozic. Pohyblivá záložní jednotka bohužel plní svůj úkol jen částečně, když poměrně záhy ztrácí kontakt s roklí a nakonec její jednotlivý členové i mezi sebou. Část útočníků v týlu se jí i tak daří eliminovat a útok z tohoto směru nemohl podpořit tlak na samotnou rokli. Po pádu roty C a eliminaci středu obrany již zbylo jen velmi málo útočníků schopných na bojišti operovat. Jejich snahu získat rokli zastavila velmi dobře organizovaná obrana zbytku Čertova kopyta a MG.

Konvoj
Seveřanské síly se po vítězství v roklině vydávají touto roklinou na přesun do vhodnějších míst bojů. Jižanské síly takový postup očekávají a předpokládanou trasu konvoje přehrazují svými třemi dobře hájitelnými sektory. První sektor je z hlediska terénu velmi obtížný, protkán hustými lesíky a vysokou trávou. Seveřané se rozmisťují na obou stranách rokliny a snaží se postoupit vpřed. Pomalý postup je však nejprve na levé straně zastaven přesnou palbou obránců, kterým se daří eliminovat značnou část MG a nakonec na pravé straně dochází k lstivému útoku jednoho z útočníků, který proniká do týla a likviduje velitele celé sestavy, což pro hlavní útočící kolonu znamená těžkou ránu. Skupina bez velitele se jen s velkými obtížemi a ztrátami probíjí sektorem kupředu, dokud nový velitel zcela nepřevezme kontrolu nad všemi jednotkami. Za účelem diverzní činnosti, je ještě před začátkem bojů vyčleněna speciální skupina 6 bojovníků nesoucí bojové označení „Zlomeniny“ neboť jejich páteř tvoří Jaroslav a Aknot se svými zlomenými kostmi a kteří se pro krkolomnost terénu díky svým zraněním nemohou účastnit operací uvnitř koryta. Bojová skupina „Zlomeniny“ má za cíl znervózňovat a napadat nepřítele v jeho týlu, a proto se přisouvá do sektoru tři, kde překvapí nepřipravené jižany a způsobí jim ztráty, které zaplatí dvěmi svými členy. Zbytky této bojové skupiny nakonec útočí ještě na dvě opevněná místa v sektoru 2, kde rovněž vyřazuje několik nepřátel. Diverzní akce však nemůže zvrátit ani výrazněji ovlivnit negativní vývoj na hlavním bojišti v rokli. První sektor projde jen opravdu zdecimovaná skupinka útočníků, kterou na začátku druhého sektoru očekává dobře připravený protivník v plné síle. Pokus obejít postavení opevněného nepřítele přes vysoké skály nakonec selhává a zvrátiti situaci nedokáže ani zběsilý útěk vlajkonoše dnem rokle. Střet je ukončen po 1,5 hodině uplynutím časového limitu, přeživších na straně útočníků není mnoho.

 

Zachraň se kdo můžeš
Rozdrcené jednotky severu čekal ještě jeden úkol, který mohl rozhodnout vše. Cíl mise bylo zachránit alespoň 1 mužstva v bojeschopném stavu jejich přesunem do bezpečné oblasti. Po počátečním úspěšném rozvinutí útoku se celé pravé křídlo útočné sestavy zhrotilo v nemilosrdné palbě obránců. Úspěšný postup na levém křídle inicioval změnu útočného plánu a přesunutí těžiště útoku na levou stranu. Obránci dokázali zareagovat velmi pohotově a levou stranu posílili více než urychleně, navíc pochopili svou příležitost a své uvolněné křídlo přesunuli do protiútoku s cílem útočný hrot obklíčit a zničit. Marný boj útočníků již netrval dlouho, jižanští obránci kotel poměrně jednoduše zlikvidovali a tento střet, stejně jako celou bitvu vyhráli.

Zprávy z nedělního odpoledne
Jedna z posledních seveřanských četnických stanic poblíž Českých Budějovic byla přepadena jižanskými bandity. Velitel stanice nařídil spálení všech dokumentů a šifrovacích tabulek. Přes velké odhodlání útočníků se podařilo stanici uhájit, po ukončení bojů však velitel nařídil vypálení budov a ústup na sever. Zlí jazykové tvrdí, že tento úprk zapříčinilo přemnožení vetřelců v dané oblasti.

 

 

Napsat komentář