Společné střílení s TT 18.7. 2015

Společné střílení s TT 18.7. 2015

Přátelské utkání mezi Pohanským psem a spojeneckou armádou sestavenou pod praporem TT se uskutečnilo na půdě dobře známé našemu klubu, a proto by se s určitou nadsázkou dalo hovořit o domácím zápase. Bitev se účastnil na obou stranách vyrovnaný počet bojovníků, po 21 kusech na každé ze stran. Abnormální tropické vedro dodalo bojům specifickou atmosféru, která kulminovala až snad do naprosté apatie v závěru bojů. Původně naplánovaných 6 střetů se pro rychlý spád nakonec rozšířilo na 8 střetnutí.

 

1. střetnutí: boj o středovou vlajku
Hra byla založena na principu obsazení prostoru vyznačeného uprostřed lesa po dobu 15 minut, a to nejméně třemi hráči. Tento herní systém jsme dosud nezkoušeli, a proto nebylo úplně jasné, co od něho čekat. Při určení prostoru jsme záměrně volili otevřený terén, aby nedocházelo k zákopové válce. Protivník nás na začátku zaskočil svou agresivní strategií, kdy zhruba jednu třetinu svých mužů vyslal během k obsazení středové vlajky, třetinu vyslal na levé křídlo a druhou třetinu na křídlo pravé. Na překotný vývoj situace jsme reagovali tak, že rota A byla poslána proti jednomu z protivníkových křídel, zatímco rota B byla rozdělena, přičemž Skalpova četa měla čelit druhému křídlu protivníka z defenzivní pozice v nedaleké školce, kdežto Švýcarova četa měla odstřelovat zabírající protivníky u vlajky. Bravurní, dalo by se říci skvělá, snad přímo epická strategie vytvořená vrchním velením (tedy mnou) ztroskotala na několika kolosálních selháních podřízených (to tak někdy bývá). Především rota A, kterou bez nadsázky můžeme označit za rotu OBEZITA podcenila své síly a po krátkém spurtu na 25 m se prakticky zastavila. Podle dosud neověřených zdrojů bylo snad toto zastavení postupu způsobeno samotným velitelem roty, který v minulém měsíci konečně pokořil vysněnou hranici 125 kg jateční váhy, neboť si uprostřed lesní školky vytáhl svačinku o 3 chodech !!!! Tak nebo onak výsledkem bylo, že rota A sice zastavila nápor protivníka (jak by ne, když měla 10 mužů proti protivníkovým 7) nicméně učinila tak s takovým zpožděním, že zbylé síly roty B a vrchního velení nepřítel mezitím zničil. Když kolem mrtvoly vrchního velitele procházel pěkně najedený velitel roty A měl ještě mastné rty a v ruce klobásu. Záhy padl palbou nepřátel, které v sektoru roty B pronikly v mezerách sestavy do zad našich jednotek. Jak se však nepřítel mohl za naše záda dostat ? Vše způsobila neohrabanost legionáře Mastodonta, přiděleno přechodně ke Skalpově četě, který si nedokázal poradit s nevelkým plůtkem oplocujícím školku, do které se četa chtěla přisunout. Než tomuto hřmotnému nemehlu vysvětlili, jak přelézt a že se vážně nemusí bát stoupnout na tuhle špricli, nepřítel se kolem diskutující čety prosmekl v bezprostřední blízkosti. Když po půlhodině naléhání a vysvětlování nakonec Mastodont plůtek (cca 0,5 m na výšku) přelezl, zaútočila Skalpova četa na nepřáteli zabíranou základnu z druhé strany, bohužel již v době, kdy zbytek našich mužů padl. I tak došlo k tomu, že protivníkovi přežil na základně jen jediný jedinec a další dva muži kdesi v poli. Jelikož však na naší straně nepřežil nikdo byl vyhlášen konec střetnutí a vítězství TT.

2. střetnutí: boj o středovou vlajku II
Poučeni z předchozího nezdaru rozhodli jsme se zabránit protivníkovi v rychlém zabrání prostoru středové vlajky s tím, že proti křídlům vyšleme jen omezené kontingenty, tedy vždy jen jednu četu. Tento plán ovšem nezafungoval dle našich představ, neboť formace ve středu brzy pocítila o co lepší a přesnější je soupeř střelec. Ojedinělý průnik nepřítele do zad naší sestavy (opět vedle Skalpovi čety !) neměl na výsledek boje žádný vliv, mnohem důležitější bylo vykrvácení středové formace, kde poslední přeživší Dominik propadl u něho neobvyklým depresím, neboť žádný z jeho mrtvých spolubojovníků mu neodpovídal na jeho prosby o posílení obrany. Ztráty nepřátel nejsou zaznamenány, ale neodhadoval bych je jako příliš výrazné, vítězství bylo drtivé a TT posílilo své vedení na 0:2.

3. střetnutí: obrana základny (Hamburger hill)
Úzký a skalnatý vršek nazývaný Hamburger hill není potřeba příliš opevňovat, neboť skýtá mnohé úkryty a díry v zemi. Pro více jak dvacet obránců je však příliš malý, a tak bylo rozhodnuto, že každá z rot vyšle pod kopec do husté školky dvojce předsunutých obránců. Bylo rozhodnuto, že jižní část kopce bude bránit rota A, kdežto severní část kopce rota B. Protivník se objevoval prakticky ze všech stran, nikde nebylo vidět nějaké těžiště jeho útoku. Nejsilnější a nejnepříjemnější byl veden útok na jižní část kopce, kde se přesnou střelbou dařilo protivníkovi vyřazovat kulometné hnízdo, neustále doplňované dalšími a dalšími muži. Do takto vzniklé mezery postupoval odhodlaný protivník. Rota A však zvládla svůj úkol a nepustila nepřítele přes své pozice, byť se bojovalo doslova o každičký kámen Hamburger hillu. V úseku roty B byla situace jiná, nepřítel nepostupoval vpřed a odstřeloval pozice z dálky, na což Olympic zareagoval zformováním úderného protiútoku, kterého se společně se Skalpovou četou chopil také Jaroslav. Tento protiútok vyřadil zbylé útočníky a postoupil až k pozicím roty A, kde probíhali dočišťovací operace. Hamburger hill se podařilo ubránit za cenu zhruba 9 ztrát a snížit tak na 1:2 pro hosty.

4. střetnutí: útok na základnu (Hamburger hill)
Jak strukturoval protivník obranu Hmburger hillu zůstane mi již navždy utajeno, neboť bohové tomu nechtěli, abychom na něj vystoupali. Hned od začátku bylo jasné, že nebude snadné si s protivníkem poradit. Když postupující rota narazila na Krapu převlečeného za kapradiní a jeho spolubojovníka oděného do kostýmu klády, a oba zneškodnila spíše náhodou, bylo zřejmé, že tady půjde do tuhého. Mistrný plán (tedy zase můj) předpokládal průnik roty B do lesní školky nacházející se pod kopcem a po jejím zajištění postup roty A nahoru na kopec se zajištěným bokem. Nepřítel však měl poněkud jiný názor a k našemu přání získat „zdarma“ lesní školku pod kopcem se stavil negativně. Takže rota B zde narazila na početného nepřítele, kterého sice ze školky vytlačila nebo eliminovala, nicméně za cenu značných ztrát (z 10 mužů přežil jen Čahoun a Lucka). Mnohem horší průběh však nastala při naplňování cílů v úseku roty A. Zde totiž Njordova četa nečekala na dohodnutý signál od roty B, ale vrhla se do boje bez zajištěného křídla, což znamenalo poměrně rychlý konec existence celé útočící čety. Zkázu dokonal plíživě se pohybující Liger, který zasadil ránu z milosti (do zadnice) samotnému vrchnímu veliteli. Ztráty nepřítele sice nebyli malé, nicméně na kopec se nepodařilo dostat a zvítězit. Po čtyřech střetech bylo skóre 1:3.

5. střetnutí: dvě základny
Cílem hry bylo obsadit základnu nepřítele dříve, než on obsadí naši základnu. Po zkušenostech z předešlých her byla obava, že nepřítel bude operovat trvale v našem týlu a napadat nás, proto byla pro útok na nepřátelskou základnu vyčleněna jen rota A, která tak měla učinit obchvatem z levé strany. Rota B byla rozdělena na dvě části, z nichž jedna se držela na středu kopce a druhá přímo u základny. Protivník zřejmě rozložen do třech částí vyslal na obě křídla po třetině svého mužstva a poslední třetinu rozprostřel na obranu své základny. Rota A se při svém postupu nejprve střetla s několika izolovanými protivníky, které přemohla, ovšem za cenu ztrát. Pomalu, ale jistě však pokračovala směrem k nepřátelské základně. Mezitím druhé křídlo nepřítele dokonalo svůj postup a připravovalo se k útoku na naši základnu. Naštěstí se podařilo tento záměr včas odhalit a přijmout protiopatření v podobě sjednocení roty B. Křídlo obránců navíc vyztužil sám vrchní velitel, který se infiltroval mezi hromadu klád. Protivník tak narazil na kompaktní uskupení a poměrně rychle se o něho rozbil, byť jeho nejaktivnější členové se usadili až v samotné základně, kterou však potřebných 10 minut neudrželi. Po odražení útoku byla v základně ponechána jen Lucka a v počtu 6 mužů byl proveden středem útok na základnu nepřítele. V té chvíli žili ještě další nejméně 4 muži z roty A, tlačící již na základnu z druhé strany. Nepřítel disponoval již jen 4 posledními obránci. Kvality některých obránců se však projevili záhy. Šáfa vyřadil tři naše lidi na středovém kopci, než byl konečně vyřazen vrchním velitelem. Alchimo pak spolu s Praškou dočistili i ten zbytek. Nadějný útok s dvojnásobnou přesilou se podceněním situace stal fiaskem a TT zvýšili svůj náskok na 1:4.

6. střetnutí: dvě základny II
Přizpůsobit se hernímu stylu soupeře bylo velmi složité, protivník neútočil kompaktně, spíše bojoval v malých skupinkách, které dost často napadali naše bojovníky ze všech stran a z bezprostřední blízkosti. V dalším souboji o základnu jsme nechali obranu na rotě A a útok po pravé straně jsme svěřili rotě B. Útok Olympicovi roty byl však provázen neustálým napadáním ze strany protivníka, ztráty narůstali a tak když rota dospěla až k základně soupeře vyhodnotil Skalp, který převzal velení po padlém veliteli, že bude vhodnější se vrátit zpět. Rota A zatím sváděla boje s postupujícími útočníky a musela pod jejich tlakem vyklidit i prostor před vlastní základnou. Návrat zbytků roty B tak pomohl odlehčit situaci ve vlastní obraně a rychlý protiútok zahnal dotírající útočníky na středu a pod velením vrchního velitele se hnal na základnu protivníka. Překvapený nepřátelé ustupovali ačkoliv útok neměl početní převahu, přičemž útočníci za cenu jediné ztráty vyřadili 4 oponenty. Jen několik málo chvil poté, co začalo zabírání základny ozvalo se zvukové znamení také pro zabírání naší základny. Vrchní velitel se rozhodl situaci vyřešit a rychlým během dorazil ve chvíli, kdy nepřítel zahajoval palbu na jednoho z posledních obránců základny, který se k ní blížil resetovat zabírání. Křižná palba posledního z útočníků rychle vyřadila a došlo k zabrání protivníkovi základny. Tato výhra snížila náskok protivníka na snesitelnějších 2:4.

7. střetnutí: útok na roklinky
Předposlední střet se odehrával v místech rokliny, táhnoucí se několik desítek metrů v jinak poměrně otevřené krajině. V okolí rokle je však několik hustších lesních školek, které bylo nezbytné překonat, aby se jednotka dostala do výchozí útočné pozice. Překonání těchto lesních školek se však stalo krajně problematické, neboť se v nich usídlilo velké množství nepřátel, číhajících na naše muže z bezprostřední blízkosti. Ačkoliv se dařilo ztráty udržovat zhruba v poměru 1/1 než jsme obtížný terén překonali, zbyl z roty B jen Olympic, Mára a Mahakalai, rota A zůstala skoro bez ztrát, jen její velitel padl nesmyslně po dalekonosné střelbě. Bylo rozhodnuto o razantním postupu zbytků roty B doplněných vrchním velitelem proti vlajce nepřítele za boční podpory roty A. Plán nejprve mírně kolísal na nerozhodnosti levého křídla, které se střetlo s nepřátelským kulometem, ve chvíli, kdy se jej podařilo vyřešit došlo i k vyřešení situace bezprostředně u vlajky a doslova nahnání (postižený vojín hovořil po bitvě o dokopání) Mahakalaje na vlajku, což znamenalo konec bitvy. Úspěšný útok snížil výsledek hry až na přijatelných 3:4.

8. střetnutí: obrana roklinek
Obranu rokliny jsme vzali odpovědně a na rozdíl od soupeře jsme většinu mužů instalovali přímo do rokliny a jen minimum z mužstva jsme umístili mimo roklinu. Výjimkou byla Sklapova četa, dislokovaná v oblasti hustých školek. Nepřítel jak je jeho zvykem nezaútočil kompaktně, útok se rozvíjel na několika směrech, spíše ochutnával naše pozice. Když bylo zřejmé, že většina nepřátel je zakouslá do naší pevné obrany, obě křídla začala operovat a napadat protivníka na jeho bocích. Tato snaha přinesla ztenčení tlaku nepřítele na obranu a rozptýlení pozornosti na naše křídla. Díky této taktice protivník postupně krvácel, až zcela ztratil iniciativu. Poslední hrdinský boj zbytků Nordiky na tom nemohl nic změnit a utonul v přesile obránců, ačkoliv v Márovi vyvolal představu ohromné ničivé síly, která se žene na jeho nebohou trojnásobně silnou jednotku. Díky poslednímu střetu se podařilo srovnat skóre na 4:4.

Akce byla více než vydařená, příjemná atmosféra a celkem zajímavé koncepty her umožňovali uplatňování různé strategie. Prvotní převaha protivníka byla postupně zvrácena, nicméně po celý den se většinou jednalo o vyrovnané hry. V bojích bylo znát, že rota A není někdy tak flexibilní, jak by bylo potřeba a stále se hledá, rota B naopak několikráte neudržela kompaktní sestavu a umožnila soupeři výpady do našich zad a boků. Jak vidno je stále na čem pracovat.

Napsat komentář